Německý energetický přechod, známý jako Energiewende, se stal terčem tvrdé kritiky doma i ve světě. Co mělo být vzorem pro celý svět, se proměnilo v příběh rostoucích cen, rostoucích emisí a ztráty konkurenceschopnosti. „Uzavření jaderných elektráren byla obrovská chyba,“ přiznala v březnu 2026 německá ministryně hospodářství Katherina Reiche na konferenci CERAWeek v Houstonu.
Příběh, který se začal psát v roce 2011
Německo mělo k jaderné energii komplikovaný vztah vždy. První plán na postupný odchod vznikl už v roce 2000, ale kancléřka Angela Merkelová ho v roce 2010 přehodnotila a provoz jaderných elektráren prodloužila až do roku 2036.
Zlom nastal po havárii ve Fukušimě v březnu 2011. Merkelová pod tlakem veřejnosti rozhodla o urychleném odchodu od jádra. Během několika měsíců bylo odstaveno osm reaktorů, další postupně následovaly. Poslední tři elektrárny – Emsland, Isar 2 a Neckarwestheim 2 – byly definitivně vypnuty v dubnu 2023.
Zatímco v roce 2011 pokrývalo jádro více než 33 % německé elektřiny, dnes se Německo bez něj musí obejít.
Emise rostou, ceny letí vzhůru
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jadernou energii nahradilo uhlí a plyn, což vedlo k nárůstu emisí skleníkových plynů a větší závislosti na zahraničních dodávkách. Podle analýzy poradenské společnosti PwC by při zachování jaderného provozu mohlo být v roce 2024 bezemisních 94 % německé výroby elektřiny. Místo toho je to jen 61 %.
Drahá energie se stala chronickým problémem. Podle PwC by průměrná cena elektřiny v roce 2024 byla o 23 % nižší, pokud by jaderné elektrárny z roku 2010 zůstaly v provozu. Německo se stalo zemí s jedněmi z nejvyšších cen elektřiny v Evropě. V obdobích slabého větru a slunečního svitu stoupají ceny na burze přes 500 eur za MWh.
Německá ekonomika se propadá do recese a energeticky náročný průmysl přesouvá výrobu do zahraničí. Podle zpráv z roku 2026 ztratilo Německo jen mezi lety 2024 a 2025 114 tisíc pracovních míst, z toho 51 tisíc v automobilovém průmyslu.
Politici mění názor, veřejnost taky
Postupně rostou hlasy, které odchod od jádra označují za strategický omyl. Německý kancléř Friedrich Merz označil rozhodnutí za vážnou strategickou chybu. Jeho ministryně hospodářství Katherina Reiche je ještě otevřenější: „Odstavení jádra bylo obrovskou chybou a tuto energii nám chybí,“ uvedla na konferenci v Houstonu.
Fatih Birol, šéf Mezinárodní energetické agentury (IEA), v rozhovoru pro deník Welt označil německý odchod od jádra za historickou chybu. Německo podle něj jako země filozofů udělalo dva zásadní omyly – přílišnou závislost na ruském plynu a právě odklon od jaderné energie. „Oba tyto omyly vážně poškodily německou konkurenceschopnost a energetickou bezpečnost,“ řekl Birol.
Také evropská politika se posouvá. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová označila jaderný odchod za strategickou chybu a vyčlenila 200 milionů eur na vývoj nových jaderných technologií.
Mění se i názor veřejnosti. Podle průzkumu agentury YouGov a institutu SINUS z března 2026 považuje 53 % Němců odchod od jádra za chybu, 32 % dokonce za chybu naprostou. Pro srovnání – v roce 2012 podporovalo odchod 73 % obyvatel, v roce 2021 to bylo už jen 56 %.
Zpátky k jádru? Zatím spíš ne
Přes rostoucí kritiku zůstává návrat k jaderné energii politicky ožehavý. Kancléř Merz sice přiznává chybu, ale návrat k jádru považuje za nereálný. Jeho koaliční partner SPD je proti.
Odborníci se přou o řešení. Někteří varují, že návrat ke starým reaktorům je technicky složitý a ekonomicky nevýhodný. Jiní, například německý svaz jaderného průmyslu, varují před „katastrofální závislostí“ a vyzývají k přehodnocení politiky.
Jednou z možností, o níž se v Německu stále více mluví, jsou malé modulární reaktory (SMR). Ty by mohly nabídnout decentralizovanější a bezpečnější formu jaderné energie s nižšími počátečními náklady. Bavorský ministerský předseda Markus Söder už oznámil, že Bavorsko by se do SMR pustilo.
Zatím ale platí, že Německo svůj kurz mění jen pomalu. A draze za to platí – jak ekonomicky, tak ekologicky.